fokruocoK

Přesně jako natpis tochto článku. Vobráceně. V normálních rodinách a firmách to funguje tak ňák selským rozumem. To jest...

1. První je potřeba (služep či statků)
2. Druhá je úvaha, zda to facht potřebuju a zda na to mám.
3. Třetí  je krátký zmapování trhu (co nejlepčejší cenový, dodací a servisní podmínky).
4. Na konci je obvykle nákup. Spokojený nákup - pokut možno.

Tak to dělá věčina z nás.

Ve veřejným sektoru je uvedená osnova trošku jiná. Ale né moc.

1. První je zmapování bližních svých. To jest od bratrů přes spolužáky po babičky sestřenic švagrů rodičů. Prostě zjuknem gdo a f čem podniká.
2. Pak vymyslíme tu potřebu. Je dobrá kombinace potřeby ňákýho statku (jež vyrábí bližní náš), ke kterýmu se nutně váže i služba (tu taky poskytuje ňákej ten bližní).
3. Dále tu máme f osnovje smlouvu. Tu nemůže dělat žádnej debil. Smlouva musí zaručovat aspoň dvojnásobek běžné tržní ceny. Samozřejmě brutální penále za pozdní úhradu. Pochopitelně tam šoupneme odstavec o snadné velmi rychlé ztrátě nároku na servis a záruku. A smlouva musí být nevypověditelná, to je jasný i prťatům v MŠ (čti mateřské škole).
4. No a pak je úhrada. Čirou náhodou je úhrada pozdní (tudíž penalizovaná). Současně si zapomeneme vyzvednout zboží fčas, čímž doplatíme ňákou tu další sankcičku. Při vyzvednutí zboží zjistíme, že ho nemáme jak odvézt, tagže si najmeme dopravu nach hause (nezapomeň na bližního kurňa) a nezapimeneme ani na zpoplatněné uvedení do provozu.
5. No a v závěru zjistíme, že zboží či služba úplně moc nefunguje, tagže zkusíme nárokovat reklamaci, ale zboží jsme při vybalování patrně zničili a službu blbě používali, takže nárok na záruku zaniká.
6. Zdravě se nasereme (musíte se trošku snažit, aby vám to sežrali – to nasrání), obrátíme se na soud a na médyja a vůbec fšude. Zcela nečekaně soudy prohrajeme neb nárok na záruku f souladu se smluvníma podmínkama vopravdu zanik, no a f samém závjeru za pošpinění dobrého obchodního jména bližního našeho mu zaplatíme ňákou tu újmu.

Tohle jsou osnovy pro střední školy veřejno-správního menedžmentu. Taghle to dělají žabaři. Ti fakt dobří kucí (nebo klidně aj holky, proč tu diskriminaci...), tak ty fakt dobrý děcka to vychytajou a napřet vymyslí tu samotnou potřebu. Pak založí firmu, která onu potřebu uspokojí. Ještě nemají natisknutý vizitky ani vyrobený razítka, ale smlouvu uš maj podepsanou. A poté co sami sobě (veřejno-správní menedžment a  prodávající v jedné osobje) prodajou ňákou tu cetku šunt a nesmysl, tak vymyslí prodej ňákýho úplně zbytečnýho a nepotřebnýho státního majetku, kdy za pomoci šikulků právníků (jasně že né těch plzeňských), upečou fajnovou smlouvu, kdy ve výsledku, kupující vytěží státní majetek za nula ká čé a k tomu jako bonus obdrží ňáký ty sankční a pokutový výnosy za nedodržení kde čeho a kde kým.

Máte pocit, že tohle psal úplnej idiot? Vlastně nejste daleko od pravdy, protože jen úplnej idiot se řídí první z uvedených osnof.