...fakt nejsem levičácká fuchtle..., ale

Nechci působit dojmem ufrfňané levičácky smýšlející fuchtle (protože jí opravdu nejsem), ale v tomto případě to tak – zřejmě oprávněně vypadat bude.

Nemocenská. Ano, ta nemocenská, kterou zaměstnanec pobírá po dobu nemoci. Vůbec tu nebudu řešit hypochondry a nefakčenka, ale normální lidi co čas od času onemocní fajnovou chřipkou, solidním průjmem nebo brutálním zánětem dýchacích cest a ač se dlouho snaží a po práci lezou po čtyřech, nakonec v té posteli přece jen skončí a hned s prvním přikrytím peřinou přemýšlejí v duchu „do zítra to bude dobrý, zítra zas nakvačím do rachoty“.

Ano, mluvím o té nemocenské, kterou si každý zaměstnanec každý měsíc platí odvodem ze mzdy a současně za něj (nepoměrně vyšší částku) odvádí každý měsíc zaměstnavatel. Do státní kasy. Za účelem výplaty nemocenských dávek.

Ano, mluvím o té nemocenské, kterou po dobu prvních 3 dnů nemoci – opravdu neuvidíte a vaše peněženka nahodí úsporný režim.

Ano, mluvím o té nemocenské, kterou vám po dobu 4. – 14. dne nemoci nebude vyplácet stát, ale váš zaměstnavatel (ten který vám na ni tučnou částkou přispívá každý měsíc trvání vašeho zdraví).

Ano, mluvím o té nemocenské, po které stát chamtivě natahuje svou lačnou pracku, ale kterou v zásadě většinu svého produktivního věku už neuvidíme.

Proč?

Protože většina normálních lidí odbude svou běžnou rutinní chorobu do týdne. Ti co přetahují, tak chřipkovou zimnici a vydatný průjmíček dozajista zvládnou zdolat v oněch dnech, kdy jim na živobytí přispívá pouze zaměstnavatel. Až by přišla řada na stát (v patnáctý den choroby), většina lidí je zdravá jako rybka.

Ano, jsou tu lidé dlouhodobě nemocní (ale ti vážně a chronicky nemocní jsou nuceni se uchýlit k invaliditě) a ti zbývající (po úrazech, po autonehodách, s vleklými vážnějšími chorobami), těch je nepoměrně méně než „chřipkařů“.

Nebráním se solidaritě, aby zdraví přispívali na překonání těžkého období nemocných. Nicméně nechtěla bych být živnostníkem – zaměstnavatelem např. v oboru elektro-vodo-plyno-instalo a mít pět zaměstnanců, kteří jediný generují firmě příjmy svou skutečně každodenně vykonávanou prací. Neboť pokud čtyři z nich podlehnou chřipajzně jak řemen, bude po generování zisku natotata. A z čeho náš umouněný živnostníček bude platit deset dnů čtyři lazary zachumlané v propocených postelích, to si úplně představit neumím.

Abych byla spravedlivá z nemocenských odvodů se nevyplácí jen nemocenské dávky, ale též peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné či vyrovnávací příspěvek. To vše není levná záležitost a státní rozpočet se dozajista prohne, ale inkasovat každý měsíc od zaměstnavatelů a pak na ně přenést závazky vůči nemocným zaměstnancům, to by se mi jako zaměstnavateli nelíbilo. Ani trochu.