a co si teda

domácí lékarničku vybavit jednorázovou kalciovou injekcí? Kalciem se snad nic nezkazí. Pokud je člověk doma sám a píchne ho včela a dostane tento šok tak v předsmrtné křeči by si snad zvládl někam vedle rány píchnout do svalu injekci kalcia, když už bych měl umřít, tak aspoň zkusím toto, tím už se nic nedá zkazit.

Re: a co si teda

Kalciovku musí píchat lékař a pak ještě docela dlouho sleduje, co to s Vámi udělá. Takže do domácí lékárničky si ji fakt nedáte.

znám

vosa a včela bolí,sršni jsem ani necítil - ale do 5 min. jsem už o sobě nevěděl ...

Karma

Já mám dodnes fóbii z vos a včel, od dětství, kdy mě píchla včela do krku a vezla mě rychlá

Holčičky je mi strašně líto, musel to být strašný šok

Z trochu jiné strany.

Protože z tohoto mám také obavy, hlavně u dětí, tak pár postřehů. Je dobré je nechat "opíchat" děti v době, kdy jsou pod kontrolou. Takže když jsem viděl, že má dcera na zádech včelu a opírá se o židli, nechal jsem ji. Sice si trochu pobrečela, ale věděl jsem, že v případě problému dokáži zasáhnout, případně jsme do pěti minut v nemocnici, nebo záchranka u nás(?). Pozor, pokud se při prvním píchnutí nic nestane, nic to neznamená. Obvykle první reakce organismu bývají přiměřené. Teprve při druhém (a dalším) tělo v panice (ze zkušenosti) vrhne tolik protilátek, že je z toho šok. Takže pokud i druhé píchnutí projde, jsem klidný a nejspíš se už nikdy nic nestane, ale je dobré nechat po čase "přeočkovat". Tělo si zvykne na normální reakci a je vše v pořádku. Vyhýbat se hmyzu nejde donekonečna. Mimochodem, při plácání vos mě jich za rok pěkných pár píchne, naposledy na kole mi vletěla pod pásek rukavice a píchala a píchala, dokonce i přímo intravenózně do žíly, ale bez toho to nejde :-)

Re: Z trochu jiné strany.

Domnívám se, že nemáte pravdu. Včela či vosa vás či vaše dítě může píchnout desetkrát, stokrát a - nic. A pak najednou - zcela nelogicky - nastane reakce, o níž je tu řeč. Alergie přichází zčista jasna a nezajímá ji, že léta letoucí předtím vám pyl, potravina, bodnutí vosy, atd., atd. nic nedělalo.

Hlídejte své děti, prosím, i dále.

No, tak já jsem měl taky anafylaktický šok

projevující se nejprve stupňující se tíží na hrudi, pak dočasnou ztrátou zraku (přešlo to, když jsem ležel), třesem, pocením, střídavými pocity horka a chladu, zrudnutím kůže a naskákáním obrovských bledých hrud na kůži, prudce se zhoršujícími pocity s dýcháním, ale že bych panikařil, to ne. Smrtelná úskost, to jo, mrzelo mne, že zarmoutím rodiče, ale ležel jsem a díval jsem se na budík, abych věděl, v kolik hodin přesně umřu.

Ani teď nemám nějak extra hrůzu ze včel, je to holt jeden ze způsobů smrti a nějak člověk umřít musí.

Re: No, tak já jsem měl taky anafylaktický šok

No a co Vám pomohlo? Nebo to zase samo přešlo?